„Kupite si kytku od chude děvuchy? Su kurevski fajne.“
Komedie o snobismu, lásce, morálce a předsudcích aneb hvězdou diplomatického večírku za pouhé tři měsíce
Pygmalion je původně postava z antické mytologie. Sochař, který vytvořil sochu Afrodíté ze slonoviny a do svého díla se zamiloval. Bohyně pak vyslyšela jeho prosby a sochu oživila. Nejslavnějším zpracováním tohoto námětu je určitě divadelní hra George Bernarda Shawa.
Někomu by se mohlo zdát, že příběh květinářky Lízy Doolittlové a profesora fonetiky Higginse poněkud připomíná pohádku o Popelce - muž z vysoké společnosti stvoří z obyčejné holky dámu. Slavná muzikálová verze My Fair Lady se této možnosti chopila dokonale. Shaw ovšem setrvale proti této romantizující verzi příběhu protestoval. On přece pojmenoval svou hru „Pygmalion“, a to byl sochař krajně narcistní povahy, neschopný navázat kontakt, který si stvoří sochu - ženu k obrazu svému. Shaw byl skvostný ironik: muž učí ženu mluvit, ale hovořit s ní nedokáže. Byl i dosti drsný provokatér, bavilo ho pobuřovat, nechal Lízu dokonce vyjadřovat se velmi vulgárně - to bylo na viktoriánské scéně naprosto skandální, takové to tehdy bývaly časy.
Inscenace Michala Langa přibližuje Lízu současnému českému divákovi, její prostý původ zosobňuje severomoravský dialekt (typický pro jednu z někdejších klíčových oblastí těžkého průmyslu u nás). Klasické dílo aktualizuje také nejedním odkazem na estetiku steampunku, a to nejen ve scénografii, kostýmech a rekvizitách.
režie: Michal Lang
premiéra: 7. března 2025 ve Velkém sále
délka představení: 2 hodiny 30 minut, včetně přestávky
⭐⭐⭐⭐⭐
Recenze:
"Režisérovi Michalu Langovi efekt prvotního šoku vyšel na jedničku. Jeho inscenace Pygmalionu se v pražském Divadle pod Palmovkou rozjíždí v třaskavém duchu, z něhož by se určitě radoval i samotný autor."
Irena Jirků, Hospodářské noviny, 4. 4. 2025
"Promýšlet důsledně repertoár, vztahovat se skrze starší, mnohdy známé tituly k dnešku srozumitelnou, a přesto ambiciózní, aktuální formou (navíc s potenciálem k velkým hereckým kreacím), to je letitý přístup Michala Langa k libeňské scéně, kterou umělecky profiluje. Jeho nejnovější inscenace Pygmalionu je toho důkazem."
Marcela Magdová, aktualne.cz, 19. 3. 2025
"Gajdošíková neokázale, ale v jasných konturách tvaruje Lízin přerod v sebevědomou osobnost. Její finální hrdost je silná. Jan Teplý se evidentně nachází na svém hereckém vrcholu: řečově a gesticky disponovaný, tvárný, pohybově pružný a rychlý, je to až ekvilibristika ve službě věci. Ovšem i Petr Reif, Igor Bareš (coby Lízin otec Alfred Doolittle) a Marie Málková (jako Higginsova matka) uchopují svěřené figury se zkušenou elegancí, jsou to především oni, kdo z obsazení tvoří pro ústřední dvojici funkční ozvučnou desku."
Josef Chuchma, Divadelní noviny, 03/25
Z reakcí diváků:
"Především, Pygmalion je chytrá komedie (very British, včetně uvodního deště) s nejednoznačným koncem místo očekávaného happyendu, z dnešního hlediska i s feministickými rysy v samém závěru. Dále na inscenaci je vidět, že Palmovka je moc dobré divadlo, vyrovnané herecké výkony bez sklouznutí k lacinému přehrávání, což je jistě zásluha režie Michala Langa, představení má švih bez hluchých míst, zajímavá je scénografie s využitím filmových projekcí, vtipný nápad s roboty. Inscenace je samozřejmě příležitostí pro skvělou Pavlu Gajdošíkovou. A nakonec, jaké potěšení vidět na scéně legendu českého divadla, stále svěží a půvabnou paní, Marii Málkovou!"
Jerman 80 %, i-divadlo, 21. 3. 2025
